Život na nitce – svět českých perličkových ozdob

Když vezmete do ruky malou třpytivou ozdobu z tenkého skleněného korálku, možná vás ani nenapadne, kolik příběhů, dovedností a dávné lidské šikovnosti se v ní ukrývá. Výroba skleněných korálků má v českých zemích velmi dlouhou tradici a její vrcholné období je spojeno právě s kraji Podkrkonoší a Jizerských hor.

Korálky staré jako civilizace sama

První korálky znaly už starověké civilizace. Ty nejstarší byly nalezeny v Egyptě a Mezopotámii a pocházejí z období kolem 3500 př. n. l. U nás se výroba a používání korálků rozvíjelo zejména ve středověku a novověku. Korálky se zpočátku používaly především jako ozdoby – nejen do šperků, ale i na výzdobu lidových krojů. Každá oblast měla svůj styl a barevnost, a čím více korálků, tím větší paráda.

České skleněné korálky se díky své kvalitě brzy staly žádaným zbožím v zahraničí. Vyvážely se do Ameriky, Indie, Afriky a Orientu. V českém sklářství hrály významnou roli nejen velké sklářské hutě, ale i drobní řemeslníci, kteří se věnovali domácí výrobě. A právě z tohoto prostředí vznikl i unikát, který dnes známe jako českou perličkovou ozdobu.

Život na nitce – modří lidé

V chudých podkrkonošských rodinách bylo navlékání perel vítaným přivýdělkem. Ženy (a často i děti) navlékaly jednotlivé perličky na šňůry – vznikaly tzv. svazkoviny. Muži zatím vyráběli samotné skleněné perle.

Foukání perliček byl opravdový kumšt. Na začátku se foukalo ručně – do rozžhavené skleněné trubičky se ústy foukl vzduch a vznikla tenkostěnná dutá perlička. Aby se leskla, vylévala se zevnitř speciálním stříbrným roztokem – jeho hlavní složkou byl dusičnan stříbrný (AgNO₃). Ten byl krásný, ale i nebezpečný – zanechával na kůži a rtech tmavé skvrny. Foukači proto často vypadali jako umazaní od sazí a přezdívalo se jim „modří lidé“ nebo i „černoši“. Každý ve vsi hned věděl, čím se dotyčný živí.

Když to šlapalo jako hodinky

Naštěstí technický pokrok přinesl šikovného pomocníka – jednoduchý šlapací foukací strojek. Stačilo se opřít do pedálu a skleněná trubice se najednou proměnila ve svazek perel – na klauče nebo i klaučata. Poté přišlo na řadu pečlivé řezání. Ostrým nožíkem z kalené oceli se svazek rozřezal na jednotlivé korálky. Později byl

vynalezen samozřejmě i řezací stroj na perle.

Když zbylo pár kousků navíc

A právě tady se zrodil jeden nečekaný zázrak. Když doma zůstávaly zbytky a odřezky, jedné kreativní duši napadlo, že z kousků korálků může něco vytvořit. A tak spojila tyčinky, k nim přidala větší perličku a na světě byla první ozdoba. Fantazii se meze nekladly – brzy vznikaly drobné ozdoby ve tvaru hrníčků, válečků, balonů, hmyzu, motýlů, vějířů, kapliček nebo i třeba ptačích klícek.

Lidé tvořili, co viděli kolem sebe – předměty z každodenního života i drobné výjevy z přírody. Když si faktoři (tedy obchodní zástupci) všimli, co všechno se v domácnostech tvoří, začali tyto výtvory nabízet obchodníkům a dokonce i v zahraničí. Tak začala éra české perličkové ozdoby jako plnohodnotného produktu, který udělal radost nejen tvůrcům, ale i zákazníkům po celém světě.

Nejen paráda, ale i slušný výdělek

Pro místní obyvatele to znamenalo vítaný přivýdělek. V oblasti, kde byli jinak lidé často závislí na tkalcovství, se perlaři často měli lépe. Dodnes se zachovaly lidové písničky, kde se zpívá, že kdo se chce dobře provdat, má si vzít perlaře.

Experimentovalo se i s materiály – například se dovnitř perliček lil vosk, který jim dával mléčný vzhled. Jindy se do vosku přidávaly svítící látky, takže ozdoba v noci lehce fosforeskovala – to byly efekty, které si zákazníci nejen

v zahraničí obzvlášť oblíbili.

Po válce do znárodnění a zpět

Po druhé světové válce došlo v Československu ke znárodnění a výroba korálkových ozdob se soustředila pod podniky jako bylo Železnobrodské sklo nebo Jablonecká bižuterie. Výroba se zjednodušila, místo složitých tvarů přišly postavičky z folie, plastu a chlupatých drátků – sněhuláci, čerti, andělé nebo panáčci, kde se kombinovala fólie a větší perličky.

Tradiční foukaná perla však nezanikla. V současnosti je výroba perličkových ozdob opět na vzestupu a byla právem zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Staré tvary a techniky se znovu objevují – jako opravdový klenot na vánočním stromečku.

Vánoce po česku, elegantně a s perlou

Dnešní perličkové ozdoby jsou trochu jiné než ty z doby našich babiček. Nepoutají pozornost pestrými barvami, ale spíše jemností, elegancí a romantikou. V oblibě jsou zejména bílé, stříbrné, zlaté nebo transparentní perličky, které spolu s českými foukanými baňkami tvoří vánoční výzdobu s nádechem luxusu. Módní jsou jemné, elegantní vzory, které ladí s moderním stylem i tradičním kouzlem Vánoc.

A tady v našem muzeu…

…si můžete prohlédnout jak staré historické ozdoby, které vznikaly doslova na klíně v chalupách pod horami, tak i nové perličkové dekorace, které se inspirovaly dávnou tradicí. Možná vám některé z nich připomenou dětství u babičky. A možná si domů odnesete chuť mít vlastní kousek téhle krásy – ručně vyrobený, český a s příběhem.

Ale pozor – je to návykové!